Pozvánka na besedu s PhDr. M. Jelínkem a Ing. Mgr. K. Jetmarovou

Sportovní kluby v Kutné Hoře Vás zvou na besedu s bývalým osobním trenérem Jaromíra Jágra s panem PhDr. Mariánem Jelínkem a paní Ing. Mgr. Kamilou Jetmarovou o mentálními koučiku pro všechny sportovce, která se bude konat v úterý 05.05.2015 v 18:00 v aule základní školy Kamenná Stezka. Zváni jsou nejen sportovci, ale všichni zájemci o mentální koučink.


čas: Úterý 05.05.2015 v 18:00
 
Místo: Aula ZŠ Kamenná Stezka, Kamenná stezka 40, Kutná Hora, 28401
 
 
kdo: PhDr. Mariánem Jelínkem a Ing. Mgr. Kamilou Jetmarovou
 

kontakt: Salák Josef, 777 573 614, jsalak@sajp.cz 

PhDr. Marian Jelínek

Hokejový trenér, kouč, manažer, spisovatel... se mimo jiné proslavil i dlouholetou spoluprací s Jaromírem Jágrem.

Narodil se v Českém Krumlově. V devatenácti letech se přestěhoval do Prahy, kde začal studovat obor tělesná výchova – zeměpis na FTVS UK. Od druhého ročníku si ještě přibral obor trenér ledního hokeje. Celoživotní kontakt se sportem ho vedl k otázkám, co stojí za úspěchem a štěstím člověka. A na tyto otázky hledá odpovědi při intenzivním samostudiu, ale také během dalšího sebevzdělávání. V roce 2004 dokončil doktorát z kinantropologie (věda o pohybu) a v letošním roce dodělává druhý doktorát ze sportovní psychologie.

Mezi Jeho největší trenérské hokejové úspěchy se řadí zlatá medaile z MS v roce 2005 ve Vídni a 2 mistrovské tituly s pražskou Spartou.

Svou dlouhodobou zkušeností ve vrcholovém sportu se inspiruje při přednáškách pro manažery všech oborů. Sportu a byznysu je nadřazeno slovo výkon a motivace, to se i často stává hlavním tématem přednášek na konferencích v Čechách i v zahraničí, kam je pravidelně zván, ale i osobního koučování.

V říjnu 2014 vyšla Marianovi již 8. Kniha, z čehož 2 vyšly již v Německu. Knihy jsou jeho vášeň, rád čte, především různé filosofické a psychologické publikace.

V současné době bydlí v Praze a působí jako manažer hráčského týmu BK Mladá Boleslav. 

Ing. Mgr. Kamila Jetmarová
 
Vystudovala:
HTF UK, Psychosociální studia, teologie
ČVUT (MUVS), Podnikání a management v průmyslu
 
Specializace:
 
Již od studií se věnuje propojování sportu a „byznysu“. Nejdříve jako sportovní instruktorka (lyže) v kombinaci s firemními akcemi formou workshopů a teambuidingů (Yellow point).
 
Po tříleté praxi ve sportovní psychologické poradně se spojila s Marianem Jelínkem se kterým úzce spolupracuje na přípravě školení pro firemní i sportovní klienty.
 
 
Poznatky nabyté při studiu přenáší do praxe nejen se sportovci, ale i s lidmi z jiných oblastí, kteří hledají životní štěstí.

 

z jiných zdrojů:

https://www.youtube.com/watch?v=_o54aNGLvog

https://www.youtube.com/watch?v=8WFeAthg-p4

https://www.youtube.com/watch?v=IMps69baIe0

https://www.youtube.com/watch?v=z1XJFweTows - rozhovor jako trenér

knihy:

https://www.kosmas.cz/autor/9634/marian-jelinek/

rozhovor s Mariánem :

Nejdůležitější bitvy jsou ty vlastní

Vlož do jakékoli činnosti srdce a všechno půjde samo.

Manuál pro lidskou duši nenajdete,

tvrdí Marian Jelínek

Vrcholné okamžiky prožíváme s nimi. Sledujeme maximální soustředění hokejového brankáře, běžce v okamžiku startu medailového závodu, tenisty při konci pátého setu. Oni snad nemají nervy, říkáme si v těchto chvílích. A napadne nás, že bychom to chtěli umět i v důležitých situacích běžného, nejen sportovního života.

Jak velká je síla psychiky? Jak mobilizovat vnitřní síly organismu? Jak být ve formě?

Na toto téma si povídáme s PhDr. Marianem Jelínkem, psychologem a tzv. mentálním koučem nejen sportovců, ale třeba i byznysmenů.

„Sportovec není jen horda svalů, který mám naprogramovat na sobotní zápas, ale lidský jedinec se svou psychikou a emocemi. Všechno začíná v hlavě - a motorem je srdce. Jen jejich spojením lze výkon – jakýkoli – zvýšit. Je to ale složité.“

Forma a stav mysli spolu souvisí. Forma je to, o čem hovoří už staří filosofové. Je to jakési ,rozpuštění se‘ do přítomného okamžiku, mobilizace vnitřních rezerv, stav TADY A TEĎ, žití a konání právě v této chvíli.

Učíme se, používáme rozum, ale mnohdy to nepomáhá. Člověk, který absolvoval tři vysoké školy nemusí být ten nejlepší. Teorie je důležitá, ovšem racionální mysl se musí propojit s tzv. druhým mozkem – se srdcem. Akci vykoná až emoce a ta vznikne pouze, pokud máme k dané činnosti, věci nebo i člověku vztah – neboli emoční vazbu.

Mentální kouč ukazuje cesty, jak propojit mozek se srdcem. Tam potom vznikne správná energie. Já se snažím o holistický přístup, propojuju psychologii, filozofii, psychiatrii, neurovědu, musím vidět problém z mnoha úhlů.“

Absolutní soustředění na problém, eliminování strachu, že se něco nepodaří, že se něco negativního stane – jak to udělat?

„Jinak se pracuje se strachem o život a svých dětí, jinak v případě, když mi nevyjde obchod. Strach je věc, která souvisí s minulostí a budoucností - buď si něco nesete sebou, anebo se bojíte, že někdy v budoucnu něco nevyjde. Pokud se podaří žít teď, v přítomném okamžiku, strachy mizí.

Soustředění na činnost - na to existují propracované metody, ovšem pravidlo platící pro všechny prostě není. Každý máme svou pyramidu důležitosti, potřeb, konání, každý ji má jinak postavenou. Někdo bere uklidňující pilulky už v případě, když ho zlobí dítě. Nabízí se otázka, zda by tento člověk neměl navštívit odborníka. Těmito slovy nechci bagatelizovat vážné lidské problémy, ale ,shodit‘ pseudoproblémy těch, kteří dělají z komára velblouda. V podobných případech je nutné ukázat, že cesta vede špatným směrem.“

--------------------------

RÁMEČEK

Lidi nemůžeme naučit ničemu, dá se jim pouze pomoci, aby všechno objevili ve svém nitru. (Galileo Galilei)

----------------------

Naše tělo ovládá myšlenka

Nemohu se bránit myšlenkám, aby mě napadaly, ale mohu ovlivnit ty, které mi mají zůstat v hlavě. To je napsáno ve vaší knize. Jak na to?

„Musíme se skamarádit s myšlenkou nebo se situací, která nastala. Pokud tato situace vyvolává negativní emoce, zkusíme polaritu strachu a obav změnit do plusu a do výzvy. Emoce změnit do myšlenky - co kdyby to vyšlo? Jinými slovy jsme to my, kdo vytváří „polaritu“ emoce a jsme to také my, kdo ovlivňuje, jaké myšlenky mi v hlavě zůstanou. Prvním krokem k úspěchu je, začít si myšlenky uvědomovat. Těmto tématům se bohatě věnují tisíce let staré texty, které nabádají nesčetným cvičením, jak se těmto dovednostem učit. Můžeme si například vyzkoušet hledat pauzy mezi myšlenkami...“

Když onemocníme vážnou chorobou, platí stejné postupy?

„V podstatě ano. Existují dva druhy strachu – intuitivní a racionální, a s každým z nich se pracuje jinak. Intuitivní je strach o život. U dětí ho lze v jistém smyslu podporovat - když leze po stromě, tak může spadnout. Je dobře, že se bojí a včas sleze. Pokud ovšem se dítě poblinká už večer z obavy ze zítřejšího diktátu, potom se strachem tohoto typu je třeba za pomoci odborníka něco dělat.

S racionálním typem strachu se dá pracovat. Způsoby jsou různé, v tomto smyslu je dobré zdůraznit fakt, že pokud člověk pevně věří v uzdravení, mechanismy uzdravujících pochodů skutečně nastávají.“

Smyslem rituálu je prý vyladění podvědomí…

„V posledních letech se tvrdí, že v okamžiku vrcholného výkonu - ať už jde o sportovce, lékaře, umělce – nám v mozku pracují nikoliv vlny beta, ale vlny alfa. Je to složité vysvětlit, ale zdá se, že v těchto okamžicích neexistují negativní hypotézy typu ,co by kdyby…‘ Člověk je pevně zakotven pouze v přítomnosti. Je třeba to poznat, pak pochopíme, o čem je řeč. Druhým krokem je naučit se dostat do tohoto stavu. A třetím krokem je umět v něm zůstat po celou dobu výkonu. Každý člověk má klíč k tomuto stavu jinde a jinak, souvisí to pravděpodobně i s typologií člověka.

Cest je řada. Šamani to věděli už v dávné minulosti – zvuky, pohyby, ásany, mantry… Průchodem je i extrémní výkon, třeba i v nějakém ohrožení. Výzkumy těchto jevů a postupů jsou v počátcích, ovšem bohužel kusé informace a malé znalosti se snadno stávají doménou podvodníků a šarlatánů.“

Takže - všechno už tady bylo?

„Už staří Řekové… – to máte na mysli? Ano, už v antice se toto všechno propojovalo – básně, etudy, jednota těla a mysli. My máme všechny možné civilizační choroby, potýkáme se s otylostí, polykáme antidepresiva. Víte, že od roku 1998 do roku 2007 došlo k nárůstu dodávek balení antidepresiv o 140 procent? Jen pro ilustraci: to znamená, že v roce 2007 se prodalo 4 811 789 milionů balení antidepresiv.

Už malé děti umějí ovládat počítač, ale trpí nemocemi pohybového aparátu. To je nerovnováha mezi tělem a duchem v praxi.“

Jediným skutečným vlastnictvím je naše vědomí – to je hluboká pravda, že?

„Jednoznačně ano. Odejdeme jen jako naše vědomí, tělo a všechno kolem tu necháme…“

-------------------------------

RÁMEČEK

Chceš-li něco poznat, musíš to mít rád. (Sv. Augustin)

------------------------

Neodsuzujme jen sportovce

Je současná generace sportovců jinak motivovaná než dřív?

„Je třeba říci, že sportovní průmysl je něco jiného než relaxační sport. Tlak na výkon je ve vrcholovém sportu enormní – buď se jedinec podvolí, anebo ne. Osobnost a její role má v tomto smyslu dva aspekty - buď kariéra a peníze, nebo ,jen‘ to, že onoho dotyčného sport baví. Pro zlatou medaili někdo vezme i doping, druhý řekne – člověče, mě by to takhle netěšilo, kdybych podvedl a vyhrál. U lásky k činnosti zůstávají jen ti nejlepší.

Nastala klipová a konzumní doba. Instant and easy. Chceme všechno za co nejmíň práce a peněz. Všechno je ale svobodná vůle každého z nás.

Etické a morální zásady přece existují v každém povolání, proto neodsuzujme jen sportovce. Jsou i ve vztazích mezi mužem a ženou - víme přece, že některé milují víc jeho kreditku, někteří zase ne ženu, ale modelku. Dřív motivace tohoto typu neexistovala.“

Kolik je srdcí, tolik cest

Co vás přivedlo od hokeje k psychologii?

„Cesta hledání. Táta, když jsem byl malý, se mě večer obvykle zeptal - co ses dnes naučil? Co jsi poznal nového? Často se stávalo, že jsem nevěděl, co odpovědět. A on mi řekl - tak to jsi dnešek zahodil, přehlížíš důležité okamžiky. Táta mě naučil, že každý den má člověk něco nového poznat a prožít. A to nelze, pokud nežijeme přítomností. Toto byl první impulz.

A druhý byl ten, že jsem se nedokázal ztotožnit s jednotlivými druhy filozofie a náboženství. Zdálo se mi, že mluví stejné, jen jiným jazykem. A to lidi rozděluje. Já mám rád, když je něco spojuje, i když si každý musí najít svou cestu.“

Dá se s lidskou povahou vůbec něco dělat?

„Ano, pokud jsme ochotni o tom diskutovat. Proti zvířatům máme možnost volby a záleží jen na nás, jakým směrem a kam se vydáme.“

Co děláte, když je vám smutno?

„Mám rád sport, třeba kolo, fyzickou práci, knihy. Obložím se jimi v pracovně, čtu najednou sedm, deset najednou. A pak mám taky bezvadného kamaráda - ochočeného papouška.“

Ptala se Jana Hrabáková

----------------------------------------

RÁMEČEK

Marian Jelínek

V mládí hrál národní ligu v hokeji. Vystudoval FTVS, obor tělesná výchova a zeměpis, působil jako trenér ledního hokeje. U českého národního týmu působil jako konzultant a asistent. Byl osobním trenérem Jaromíra Jágra, založil s ním firmu Jágr team, kde působil jako ředitel a šéftrenér. V roce 2004 získal titul doktora filosofie z oboru kinantropologie (nauka o pohybu). Přednáší sportovcům a manažerům. Je autorem několika odborných publikací, spolu s Jiřím Kuchařem napsal tři populární knihy (Poznej sám sebe – tajemství těla, duše a mysli, Úspěch a jeho spirituální dimenze a Motivace – mýtus dnešní doby), kde najdete mnoho zajímavého o těchto tématech.


--------------------------------------

rozhovor s Kamilou:

Co je sportovní psychologie?
- SPECIAL - 22. 2. 2012
 
Vážení a milí, oslovili jsme fundovanou osobu na moderní psychologii, konkrétně sport. Tou je podle nás Mgr. Kamila Jetmarová a byla tak laskavá, že si s námi o tom pohovořila a dokonce svolila k pravidelnému přispívání k této problematice. Každému je jasné, že v dnešní době je to nedílná součást nejen výkonu, a proto tedy něco více o této problematice...
 
S povoláním psychologa se setkáváme čím dál tím častěji. Vidíme jejich práci ve filmech, seriálech, čteme o nich v knihách a časopisech a nebo je dokonce sami navštěvujeme nebo jsme navštívili. Na základě těchto znalostí a zkušeností si vytváříme představy. A když se potom dočteme o někom, kdo se zabývá sportovní psychologií, máme tendenci toto slovní spojení rozdělit a představit si psychologa, kterého zajímá sport. V tomto a dalších článcích, které přijdou bych vám ráda osvětlila, jak funguje a co nabízí sportovní psychologie. Takže od začátku…
 
Kdo je psycholog? 
Doba se změnila, ale zvyk je železná košile. Lidská potřeba řešit problém s blízkým člověkem je zde stále, ale v tom obrovském tempu, ve kterém žijeme, často opravdu blízkých lidí nemáme okolo sebe mnoho. A když nějakého máme, své problémy s ním řešit nechceme. Dříve měla každá vesnice svého stařešinu, se kterým se radila. Každý za ním mohl přijít a probrat své problémy. Důvěřovali mu a jeho radami se řídili. Pak nastoupila doba křesťanství, kde tuto zpovědní a poradní roli plnil kněz. Ale, kdo je tu pro nás dnes? Jaký vztah máme ke stáří? A co teprve ke křesťanství? Hodnoty se změnily, ale potřeby zůstaly. Psychologie jako vědní obor vznikla na konci 19. století a postupně se tak dostávala do našeho povědomí především v souvislosti s léčením asociálních lidí, kteří se neumí a nemohou zařadit do života většinové společnosti. Když se někdo odhodlal jít k psychologovi, byl podvědomě zaškatulkován do kolonky „blázen“. 
 
I přesto, že zde funguje velká osvěta, ve většině z nás je hluboko zakořeněn výše zmíněný pocit. A je pouze otázkou času, kdy se konzultace u psychologa stane přirozenou součástí našich životů. 
 
A možná právě proto, že je v nás tento pocit tak hluboko zakořeněn a ke slovu psycholog máme již výše popsaný vztah, začíná se čím dál častěji objevovat slovo kouč v souvislosti s mentální přípravou. 
 
Kdo je kouč? 
V 70. letech minulého století bylo slovo kouč díky Timothy Gallweyovi a Johnu Whitmorovi posunuto na jinou úroveň než jen sportovní trénink. Koučování a kouč se začal mnohem více zabývat psychikou. A díky intenzivní práci s potenciálem jedince, tak sportovci začali dosahovat mnohem vyšších výkonů při stejném a někdy i nižším zatížení. Ze sportu se toto povolání přemístilo mezi manažery a zkrátka do všech oblastí, kde je hlavním cílem podání co nejvyššího výkonu. Jaký je tedy rozdíl mezi psychologem a koučem? Ačkoli se dočtete mnoho chytrých pouček například, že psycholog řeší již vzniklý problém, zatímco kouč rozvíjí potenciál, je to vysoce individuální, jak se k tomu kdo postaví. Každý člověk je jedinečný, a proto každý potřebuje jedinečný přístup. Čím více přístupů znám a jsem schopna aplikovat, tím je pro mě širší pole, ze kterého mohu pro své klienty vybírat. Koučovací přístup je mi blízký vychází z předpokladu, že každý člověk v sobě již potřebné řešení má, jen je třeba ho umět najít. Jako Michelangelo, když tvořil Davida říkal, že on ho nestvořil. Že David již v kameni byl on ho pouze zbavil částí, které nebyly David. Pro mě je koučování právě o tom zbavování těch částí, které vás brzdí. 
 
Já a psychologie sportu 
Někdy mám pocit, jako by slovo psycholog v sobě skrývalo nějakou odpudivou formulku. Když už se odvážím a řeknu někomu, že to dělám, následuje vyděšený nebo zvědavý pohled a slova typu: „Tak to si musím dávat pozor, co ti řeknu“, „Ty už mě musíš mít přečteného“, „Myslíš, že jsem blázen?“… To je omyl. Psycholog tu není, aby hodnotil, soudil, odsuzoval. Ale ani aby radil. Psycholog je tu proto, aby nám pomohl pomoci si sami! Osobně nevidím rozdíl v tom, jak si kdo říká, jestli kouč nebo psycholog, nejdůležitější je odhodlání a záměr, se kterým svou práci dělá. Mohou mít každý jiné vzdělání, ale nikde není psáno, co je to správné. Tím v žádném případě nechci potírat význam vzdělání, ale není výjimkou, že člověk, který psychologii nevystudoval, může sportovci s psychikou pomoci lépe než kdejaký psycholog. Jak je to možné? Mají spolu vztah, rozumí si, dokáže zapojovat empatii…A nyní se po dlouhém úvodu konečně dostávám k jádru věci. Jak tedy pracuje sportovní psycholog a s čím může sportovci pomoci. 
 
Je plno přístupů a dalo by se říct, co psycholog, to přístup. Já věřím, že aby mohla nastat větší změna, je nutné vytvořit vztah mezi psychologem a sportovcem. Musí se vzájemně poznat, důvěřovat si a na základě tohoto vztahu si sportovec sám uvědomí, kde je problém. Samozřejmě, že existuje nezměrné množství technik, které je možné aplikovat, aby se psychika posílila. 
 
Podrobně o práci a kompetencích psychologa, průběhu první návštěvy a ještě mnohem více se dozvíte v dalších dílech miniseriálu o sportovní psychologii. 
 
Děkuji za přečtení, zdraví všechny sportovce i nesportovce Kamila Jetmarová :-)

z webu: http://www.via-volley.cz/82-co-je-sportovni-psychologie.html

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 
od sportovců :
 
Rozdíly ve výkonnosti vrcholových sportovců v jednotlivých disciplínách se stále zmenšují a při pohledu na fyziologické parametry nejlepších závodníků zjišťujeme, že jsou takřka shodné. Co tedy způsobuje to, že vždy vyhraje jen jeden, že závodníci se stejnými parametry se nakonec pohybují v celém spektru výsledkové listiny, ač jejich výsledky posledních kontrolních testů byly takřka shodné? Jakožto účastnice několika mistrovství Evropy, světa i Olympijských her v Aténách jsem byla svědkem mnoha neuvěřitelných výpadků, ale i velkých sportovních překvapení a pokaždé si položila otázku: „Proč”?
 
Velmi podstatným faktorem, který může rozhodnout cílové pořadí těchto závodníků, je jejich psychologická připravenost. Cílem psychologické přípravy je pozitivní ovlivnění sportovního tréninku a stabilizace, resp. zvýšení úrovně výkonnosti v závodech. Měla by zabránit selhání v klíčových momentech závodu z psychologických příčin.
 
 
 
Lenka Zemanová, triatlonistka 
 
 
za podpory města Kutná Hora