Dvanácti-členná výprava kutnohorských házenkářů se letos třetí prázdninový týden vydala na dvě polsko-slovenské řeky Dunajec a Poprad, na kterých se plavila od pondělí do pátku ...............

---

Již dlouhá léta se výpravy kutnohorských házenkářů vydávají pravidelně v letní přestávce na “vodu” po českých řekách. Tato tradice vznikla v polovině osmdesátých let minulého století a pokračovala až do roku 2000. Poté byla v roce 2010 obnovena mladšími členy, kteří spolu s několika původními ze “staré party” postupně zdolali Sázavu / 2010 /, Vltavu / 2011 /, Ohři / 2012 /, Otavu / 2013 /, Berounku / 2014 / a Lužnici / 2015 /. Jezdilo se vždy cca dva týdny před začátkem prázdnin, kdy ještě není na českých řekách tak velký nával. A většinou na 3-4 dny. Až v roce 2016 se jelo poprvé do zahraničí, na týden na slovenský Hron.

No a letos konečně vyšla dlouho plánovaná výprava na polsko-slovenský Dunajec a Poprad.

A opět se jelo z důvodů poměrně velké vzdálenosti na celý týden. Výpravy zúčastnilo 12 současných či bývalých hráčů kutnohorského oddílu házené, tedy 6 posádek na zapůjčených plastových kanoích Tydra. Třemi auty vyráželo 11 účastníků – Josef Bílý, Jirka Červenka, Jirka Hájek, Tomáš Hájek, Jirka Pícha, Denis Polívka, Pavel Rudolf, Pavel Šimůnek, Vít Šnajdr, Filip Thieme a Petr Vobořil - v sobotu 15.7., resp. v neděli 16.7. v 8:30 dopoledne z Kutné Hory do kempu v polské obci Sromowce Wyzne. Cesta trvala bezmála 8 hodin s vice než hodinovou přestávkou na oběd ve Frýdku-Místku plus několika kratšími zastávkami po cestě. Do cíle dorazili účastníci v 16:30 hoin. Zde již čekal 12.člen výpravy Milan Novotný, který sem dorazil sólo cestou přes Slovensko.

Na vodu výprava vyrazila v pondělí 17.7. z výše uvedeného kempu Polana Sosny – Sromowce Wyzne ve složení posádek: Bílý-Hájek, Červenka-Šimůnek, Polívka-Hájek ml., Novotný-Vobořil, Pícha-Šnajdr a Thieme-Rudolf / druzí jmenovaní byli veledůležití zadáci / a své putování ukončila v pátek 21.7. v kempu Dunajec u penzionu Pltnik ve slovenské obci Červený Kláštor.

První den na vodě – v pondělí 17.7. čekal výpravu nejdelší, necelých 24 km dlouhý úsek Sromowce Wyzne – Kroscienko nad Dunajcom. A v jeho první polovině nejkrásnější část přes pieninský národní park, tkzv. Prielom Dunajca. Parádní svezení, parádní peřeje, parádní příroda – zkrátka parádní zážitek. Nebyla nouze ani o nepopulární cvaknutí, např. nejužší místo v této části řeky, zvaný.Jánošíkův skok / ovšem hloubka řeky je zde 12m / se stal osudným hned 3 posádkám – dle zadáků – PR, TH a PV. Ale krom nedobrovolné koupele se jinak nic horšího nestalo, vylila se voda z lodi, vyždímala trička a jelo se dál. V tomto úseku je jediná možnost navštívit slovenskou stranu řeky, hranice zde prochází středem řeky. Poté co řeka opustí Pieniny míří na sever a protéká již pouze Polskem. Jinak před každým začátkem denního splavu museli řidiči převést auta do cíle denní cesty a vrátit se zpět a proto se na vodu vyráželo vždy cca mezi 11 a 12 hodinou. První den v 11:30 / pauza na oběd cca 1 hodinu ve slovenském Červeném Kláštore / a příjezd do cíle v 17 hodin. Zatímco kemp Polana Sosny byl velmi dobrý, v Kroscienku nestál za nic. Přeplněný karavany, pár čekých vodáků, jinak vybavení mizerné, nikde nic, ani bufet. Naštěstí v městečku cca 1km za mostem napravila konečný dojem za 8 zlotých velmi dobrá Plzeň / byť tři mladé výčepní to s pípou příliš neuměly /, oproti ochutnanému místnímu pivu Tyskie za 7 zlotých.

Druhý den na vodě – v úterý 18.7. byla na programu etapa Kroscienko nad Dunajcom – Wietrznice / kemp u slalomového kanálu /, dlouhá 14 km. Opět svižně tekoucí řeka s několika výživnými peřejemi. A opět několik cvaků – po pár set metrech PR a VŠ, druhý jmenovaný pak ještě jednou cca 1km před cílem. Na vodu se vyráželo v 11 hodin a v cíli se končilo okolo 14:15, mezi tím pauza na oběd cca 1,5 hodiny. Kemp u slalomového kanálu / ten jsme nezkoušeli / byl pěkný a nikdo v něm, ovšem take nikde nic. A tak výprava skončila na nedaleké benzince u polských plechovkových piv nevalné chuti. Večerní táboráček včetně opékaných místních párkobuřtů a mohutného dýmu doutníků však stál za to.

Třetí den na vodě – středa 19.7. byl hodně náročný. Nejprve nás čekala trasa Wietrznice – Kadcza, dlouhá cca 16 km. Odjezd byl v 11:30. Dunajec opět pěkně letěl, vč. několika peřejí, které daly některým posádnám dost zabrat. Cvaky byly ten den však pouze dva, nejprve JH / hlavní ztráta-utopený bohemácký klobouček JB / a za hodinku poté pravidelně se koupající VŠ. Na konci etapy již bylo v řece méně vody, o to vice mělčin a hlavně kamenů, takže závěr připomínal pořádný slalom. A při dojezdu nás stihl poprvé na řece, nebo spíše již na břehu cca půlhodinový déšť. Z osady Kadcza, kam čelo výpravy dorazilo ve 13:45 čekal přesun lidí i lodí do 45 km vzdáleného slovenského kempu U Financa v Malém Lipniku na řece Poprad. Z Kadcze jsme vyrazili až v 17 hodin. Těch 45 km bylo nejkratší cestou přes slovenské dědiny Kače, Mezibrodie, Závodie a Sulín. Ovšem značená silnice podle řeky Poprad byla nejprve úzká asfaltka tak na jedno auto, která se mezi druhou a třetí vsí změnila v cca 4 km hliněné cesty plnou děr, výmolů a kaluží. Prostě děs a hrůza. Nakonec jsme však v 18:15 hodin do zmíněného kempu přece jenom dorazili. Ten sice nebyl špatný a stanovali jsme tam opět sami na krásně posekaném rovném pažitu, nabídka jídel však byla hodně mizerná a ani nepasterizovaná desítka Gambrinus dojem nenapravila. A ten pes v sousedství stanů mohl take ráno déle spát a né stávat – štěkat tak brzy.

Čtvrtý den na vodě – čtvrtek 20.7. jsme tedy vyrazili po řece Poprad. Čekala nás trasa Malý Lipnik – Zubrzyk, což byla osada na polské straně řeky. Na vodu jsme vyrazili v pravé poledne. Pozor - cvak tentokrát žádný nebyl. Hranice zde po celou trasu vede středem řeky, levy břeh je slovenský, pravý polský. A mosty / krom jednoho pro pěší / široko daleko žádné. Cesta utíkala v poklidu, nic důležitého zde se nedělo. Pár pauz po řece, na oběd se nikde jít nedalo. A tak jediná věc za zmíňku – Pepa B. – pravověrný klokan jel celý den v zapůjčené sparťanské čapce / tu svou den předtím utopil / – jaká to potupa. V Popradu však bylo o něco méně vody a tak jsme občas narazili na mělčiny a muselo se vystupovat. A jelikož jsme měli obavu, že to níže po řece bude horší a horší, rozhodli jsme se pouze pro cca 11 km dlouhý úsek do výše zmíněného Zubrzyku, kam jsme dorazili ve 14:35. Zde jsme se rozhodli splav ukončit a dohodli jsme se na přesun do kempu v Červenom Kláštoru / vzdálený cca 45 km /, se kterým jsme měli již z pondělní zastávky na oběd velmi dobré zkušenosti. Výborná nabídka z kuchyně a čepovaná Plzeň, to bylo lákavé pro všechny.

Pátý den na vodě – to jsme vyrazili ještě jednou na nejkrásnější úsek cesty – Prielomem Dunajca. Pětice nejstarších ůčastníků JB, JH, MN, PŠ a PV cestu absolvovala zdejší velkou atrakcí – pltí / 5 svázaných dřevěných úzkých loděk ve velký prám /, na kterou se vejde max 12 osob. Plť mistrně ovládají dva místní borci-plťaři pouze dřevěnými bidýlky a ten vpředu vše okolo řeky popisuje, kdejaký kopec, díru ve skále či přítok. A tak jsme si vše v klidu bez stresů a hlídání kamenů či peřejí krásně vychutnali a vyfotografovali. A cestu zpět podél celé trasy / cca 11 km, po vodě pltí 1,5 hodiny / jsme / krom MN / absolvovali na zapůjčených kolech. Báječný výlet-až na ta sedla !!! Krom zmíněné pětice jedoucí na plti ještě 6 členů výpravy absolvovalo stejnou trasu na plastových lodích Tydra, o cvaky a dramatické chvilky opět nebyla nouze. Pouze posádka DP-TH dojela bez “zářezu”. Dvojice JP-PR se cvakla již na startu / základní otázka – kdo byl první kosmonaut na světě /, poté JČ-VŠ nepokořili průjezd přes Jánošíkův skok a následně dvojka JP-PR se vymáchala ještě 3x. Ale vše dobře dopadlo, a “nedobrovolné koupání” zkrátka na vodu neodmyslitelně patří. A tak jsme si poslední den na vodě opět všichni náležitě užili.

V sobotu 22.7. nás čekala již jen poměrně náročná cesta domů. Z Červeného Kláštora jsme vyrazili v 9 hodin, po pár kilometrech jsme přejeli do Polska, poté jsme jeli částí Slovenska / přes Oravu / a zpět do Polska a hranici do Česka / v Českém Těšíně / jsme přejeli až ve 12:20. Na to, že byla sobota dopoledne, tak v Polsku byl hodně velký provoz, same opravované úseky a kolony, navíc hodně měst či vesnic za sebou. To na tom kousku Slovenska byl zase provoz minimální. No a z hranic přes vice než hodinový oběd ve Frýdku-Místku jsme to valili bez větších pauz až domů. Do Kutné Hory jsme dorazili v 17:30 hodin. Tedy opět cca 7 hodin čisté jízdy.

Týden na Dunajci a Popradu stál letos opravdu za to a hlavně ta první je fakt parádní úžasná řeka. A i když jsme loňský slovenský Hron hodně vychvalovali, tak letošní voda ho ještě o hodně a hodně převýšila. Byl to pro všechny členy vodácké házenkářské expedice parádní zážitek. Ale kam se teď vydat dál ???